máme tu zase novou knižní sérii. No, už bych taky nějaké mohla dočíst. Ne, začínat nové a nové.
Originální název: Pure
Série: Čistý #1
Autor: Julianna Baggot
Žánr: dystopie
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 472
Rok vydání: 2014
Hodnocení na Goodreads: 3,75/5
Anotace: Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.
Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.
Knížka je z pohledu Pressii, Partridga, Lydy a El Capitána. Příběh psaný po Explozích na Zemi a je o tom, jak Partridge snaží najít svojí mámu. Poté co uteče z Dómu, tak potká Pressiu, která slíbí, že mu pomůže. Poté se snaží najít jejich mámu. Ale není příliš pozdě? A co když to s Dómem není, tak jak si představovali?
Postavy jsou takový řekla bych až nedodělaný. Pressia je taková zvláštní. Moc jsem jí teda ráda neměla. Třeba do čtvrtky jsem nevědala, co má s tou pravou rukou. Prostě jsem to nepostřehla asi. Byla taková zvláštní,,, ani jí jako nekokážu popsat. Vrhala se do všeho po hlavě a taky si jí nedokázala nechat chladnou. Jako jedna z hlavních postav stála dost za nic. Hlavně to její chování bylo docela otřesný. Někdy mi strašně šla na nervy. Za mě ta hrdinka prostě ne.
A Partridge, no, popravdě jsem jeho jméno ani neuměla přečíst, takže jsem mu říkala "Patriž". A zdá se mi stejný jako Pressia, prostě to není hlavní postava pro mě. Nad některýma jeho činama jsem musela kroutit hlavou, protože to kdo by to udělal? A to myslím i na to, že je to jakoby v budoucnosti.
A další dvě takový vedlejší mi postavy mě taky moc nevzaly jako. Za mě ty postavy nějak ne.
A děj je jako dobrý má spád a všechno. I když je trochu matoucí, jak vás hned hodí do toho života a nic moc člověk neví, ale pak se to tam dost objasňuje. Děj je opravdu dobře vymyšlený, ale prostě nezaujal a k tomu mi některé části přišli nechutné. Místy to bylo i zdlouhavé a takové nudné. Klidně bych tam soustu věcí vynechala. Zdály se mi prostě dost nepodstatné a nemusely tam vůbec být.
Obálka byla dost hezká. Ale u textu to bylo horší. V tom jsem našla dvě chyby. Pro mě je to docela nedostatek, protože mi záleží na vzhledu textu.
Celkově mě ta knížka nějak neoslovila. Nebyl to můj šálek kávy, takže bohužel dostata dost špatné hodnocení. Popravdě jsem od ní čekala něco víc no.
Plusy:
- obálka
- originalita
- super vymyšlený
Mínusy:
- zdlouhavost a nudnost děje
- chyby v textu
- Pressia, Partridge, El Capitan, Lyda
- děj
- ztrácení v ději
- místy nechutné
- nezaujalo mě to
Žádné komentáře:
Okomentovat